
"TY že se chceš naučit šermovat?" divila se Lucy. "No jo, včera jsem na narozky dostala samurajskej meč." pochlubila se Lin. Lucy zakývala hlavou. "Něco tě teda naučit můžu, ale jen základy. Kdyžtak začni chodit do bojovýho umění." "To si nemůžu dovolit. Nemáme tolik peněz jako vy." řekla Lin smutně. "A na meč máte?" znovu zapochybuvala Lucy. "Nad tím jsem ještě nepřemýšlela. To je fakt divný." přitakala Lin. Zbytek cesty domů holky mlčely.
Ostří dýky proťalo Chiakininu hruď. Poslední výkřik. Tma.
"Mami!" Lin se rychle posadila a začala se rozhlížet po pokoji. Její první pohled padl na samurajský meč pověšený na zdi. Když zjistila, že je sama, hlasitě si oddechla a znovu si lehla. Proč? Začala přemýšlet. Proč se mi ode dne mých pátnáctých narozenin zdá pořád ten stejný sen? Ta stejná noční můra? Máma vždy bojuje s nějakou černovláskou. Když ji konečně odzbrojí, černovláska vytáhne schovanou dýku a... Lin se rozbrečela, ale hned si za to vynadala. Ne, teď není čas na pláč. Mám zvláštní tušení. Asi se konečně svěřím Lucy, už je toho na mě moc. Vstala a vzala do ruky mobil. Vyťukala Lucyino číslo. Hned po prvním zazvonění se z mobilu ozval známý hlas. "Ahojky!" zvolala Lucy. "Copak se děje?" Lin začala vyprávět, co se jí poslední dobou zdá každou noc. Lucy nestačila lapat po dechu a zuřivě přemýšlela. Nakonec řekla: "Tak to je jasný. Tvoje mamka ne...ehm...nespadla v letadle, ale měla co do činění s tou zrůdou." "Už to tak vypadá, jenže co když to tak není? Lucy, já musím znát odpověď. Prostě musím!"
Lin s Lucy v patách utíkala po štěrkové cestičce rovnou k domu číslo 13. "Proč mě hned nenapadlo zeptat se babičky? Vždyť ta nikdy nelže, ani kdyby mi to mělo ublížit. To se radši nechá sežrat drakem." nadávala si a přitom mačkala tlačítko zvonku. Dveře se otevřely a v nich stála vážně se tvářící stařenka v kimonu. "Konečně. Pojď dál, už je čas" řekla záhadně a už chtěla odejít, když si najednou všimla přibíhající Lucy. "Ty ne, leda by jsi přísahala, že budeš Lin doprovázet na její cestě. A věř, že bude křivolaká." zašeptala. Lucy přikývla a stařenka se vrátila do domu. Holky se na sebe nechápavě podívaly a také vešly.
Všechny tři vstoupily do temné místnosti. "Páni!" vykřikla Lin, když její oči přivykly tmě. "Tahle místnost byla vždycky zamčená. Tak proč sem teď jdeme?" podivila se. Stařenka místo odpovědi ukázala na dvě židle a na dva šálky čaje a sama se posadila do mohutného křesla. "Slyšely jste někdy o Dračí legendě?" zeptala se. Lin zakroutila hlavou, ale Lucy začala vyprávět: "Říká se, že kdysi žili draci. Jenže několik lidí, co se nazývali Dračí bojovníci, je do jednoho pobili a vysáli jejich sílu do Ohnivého amuletu. Ten dostala jejich princezna Ayaka. Tím dostala také sílu ovládat oheň. Tu sdědily všechny její dcery a potom jejich dcery a tak dál a dál.Jenže amulet byl vždy jen jeden. A po deseti letech přestal své princezně přinášet energii a musela být zvolena nová. Ta stará si někoho vybrala, ale protože s jejím rozhodnutím vždy všichni nesouhlasili, mohla se s nově určenou princeznou v den její korunovace utkat jiná dívka v Dračím souboji. Ten byl rozdělen do několika fází a pokud bylo vše nerozhodně, nastal boj na život a na smrt. Dívka, která vyhrála, se stala princeznou. To je dračí legenda." "Výborně" pochválila Lucy stařenka. "Ať už té legendě věříte, nebo ne, já znám pravdu. Legenda je skutečná. Já jsem jedna z potomků princezny Ayaky. I ty, Lin. Moc se vždy projeví 15. rokem života. Dnes už je nás přes 150, někdo umí jen rožnout svíčku, někdo umí vyčarovat ohnivého draka. To je nejvyšší kouzlo a umí ho jen málokdo. Tvoje matka, Chiaki, to zvládla. Měla nasednout na trůn Dračích bojovníků, jenže se s ní v boji utkala Aiko Liu. Ta tohle kouzlo neuměla, ale i tak se jí podařilo zvítězit. Když ji Chiaki odzbrojila a chvíli znepozorněla, Aiko vytáhla schovanou dýku a udělala to. Zabila Chiaki. Dnes už ale pomalu končí její vláda. Za pár týdnů bude jmenovat novou princeznu." "Ne, to není možné!" vykřikla Lin. Stařenka pozvedla obočí. "Nevěříš mi?" zeptala se. "Tak ti něco ukážu." Natáhla ruku a po chvilce sostředění na ní vyčarovala malou ohnivou kouli.
"Co se stalo?" podivila se Lin. Hlava ji bolela, jako by se měla rozlétnout na dva kusy. "Omdlela jsi." odpověděla stařenka. Lin se rozhlédla. Až teď si všimla, kde je. Ležela v útulném pokoji své babičky. Na kraji postele seděla Lucy. "Měla jsem zvláštní vidění" řekla potichu Lin. "Viděla jsem mámu a ta mi dala úkol. Musím jít do Dračího boje. Musím se pomstít. Musím pomstít mámu." "Ta, jež si Aiko určila jako svou nástupkyni, může být mnohem silnější než ty. A ty můžeš trénovat jen pár týdnů. Jsi si jistá, že to tak chceš?" zeptala se stařenka. Odpověď byla jednoznačná: "Nikdy jsem si nic nepřála víc."
Máš u mě diplomek